Psi, stejně jako další prvky, které obklopovaly náš druh, odrážejí ve svém vlastním vývoji změny v lidských společnostech.
Napadlo vás někdy, že psi v určité oblasti mohou odrážet změny v lidské společnosti?
Koneckonců, každý prvek, který interaguje a je modifikován naším druhem, slouží zároveň jako forma záznamu člověka.
Psi, kteří jsou s námi tak úzce spjati, také vyprávějí náš příběh v průběhu času. Psi a lidská historie mají mnoho společných bodů.
Vyšetřování z roku 2021 se zajímalo o tuto historii v sibiřské arktické oblasti, jedné z nejdrsnějších a nejizolovanějších oblastí na planetě.
Sibiř (nejen arktická oblast, ale celá Sibiř) má hustotu obyvatelstva přibližně tři osoby na kilometr čtvereční. Na více než 75 % rozlohy Ruska žije pouze 33 % jeho populace.
Život na Sibiři
Psi jsou další nedílnou součástí života v sibiřské Arktidě.
Má se za to, že soužití lidí a psů v těchto zemích trvá již 9 500 let a trvá dodnes.
I dnes v těchto oblastech stále existují komunity, které používají psy k pasení, lovu a sáňkování.
Zajímavé je, že kvůli extrémním podmínkám a přirozené izolaci je genetické míšení s jinými populacemi vzácné. Genetika arktických psů je prastará a křížení psů na Sibiři je vzácné.
Zdá se však, že psi byli v tomto smyslu otevřenější než lidé. Například kočovní sibiřští pastevci, kteří se stěhovali se svými zvířaty a povolovali nové směsi.
V historii sibiřských psů zůstali geneticky odděleni od ostatních plemen až do doby před 7000 lety.
Od té chvíle s nimi začali být kvůli soužití s lidmi zaváděni evropští psi a psi z euroasijských stepí. Četnost těchto přechodů vzrostla před 2000 lety s pohybem populací.
Byla nalezena korelace mezi největším zavedením nových psů a velkým sociálním a technologickým pokrokem v lidských společnostech.
Zdá se, že ke třem hlavním bodům změn došlo se zavedením metalurgie, zavedením sobů do dopravy (obě události přibližně před 2000 lety) a vzestupem chovu sobů před 800 lety.
Reindeer, další ze základních motorů Sibiře.
Výměna genů
Předpokládá se, že evropští psi budou rekrutováni pro práci na farmách, zatímco stepní plemena budou mít zájem o pastevecké práce.
Tento pohyb nebyl jednosměrný. Pokud budeme studovat předky evropských psů, jedná se o směs mezi psími liniemi Blízkého východu a Arktidy již před 10 900 lety.
Což by také naznačovalo, že sibiřští psi se mísili s evropskými v dobách před opačným případem. Až o stovky let později se evropské rasy zkřížily na Sibiři s původními rasami.
I když se Evropa, počínaje kolem roku 1800, trochu zbláznila a začala množit nová plemena, většinou pro estetické účely, frenetickým tempem. Ale to už je jiné téma.
Zajímavým faktem je, že i přes svou relativní blízkost nemají sibiřští psi stěží genetické varianty, které by naznačovaly křížení s východoasijskými plemeny. Genetický tok s nimi byl neoficiální.
Arktická plemena psů
Celý tento pohyb genů by vedl mimo jiné k současné rase Samojed.
Nazývat to aktuální je trochu ironické. Moderní samojed se jen málo liší od příslušníků tohoto plemene z doby před 2000 lety.
Dalším příkladem regionálního plemene je čukotský saňový pes, o kterém již existují záznamy z doby před 1500 lety. Tento pes byl používán k tahání saní, zejména k přepravě jídla.
"Ale počkat, není to sibiřský husky?"
Ne, i když se jedná o běžnou chybu. The Sibiřský husky pochází z Čukotských saňových psů, kteří byli exportováni na Aljašku. Z jedinců, kteří skončili ve Spojených státech a Kanadě, vznikly současné sibiřské husky, kteří jsou menší, rychlejší a mají větší výdrž.
Odhaduje se, že dnes zbylo 4000 saňových psů (ne husky), ačkoli není známo, kolik z nich je skutečně čistokrevných.
I když tedy mluvíme o změnách u těchto zvířat, Sibiř je i nadále jednou z oblastí na světě, kde jsou psi geneticky i fyzicky nejpodobnější starověkým plemenům.
Pohled na sibiřského psa je téměř stejný jako pohled na psa starého stovky let.
Podobný případ lze nalézt v Aljašský malamut.
Nyní se přesuneme na jiný kontinent, protože malamut také pochází z arktické oblasti, ale v Severní Americe, kde se nachází dnešní Aljaška.
Považován za další z nejstarších plemen psů, podle odhadů mohou být jeho přímým předkům 6000 let. Před tisíci lety překročili Beringovu úžinu ze Sibiře, žili s Inuity, konkrétně s kmenem Mahlemut, od kterého dostali své jméno.
Tyto dvě skupiny žily tak blízko u sebe, že je téměř nemožné najít historický záznam o mahlemutovi, který by nezmiňoval psy, které měli.
Poslední příklad, který chceme zmínit, je Finský špic. Tato rasa migrovala se svými lidskými souputníky ze středního Ruska do dnešního Finska před 3000 lety.
Plemeno bylo více zaměřeno na lov než na přepravu a koncem 80. let 19. století se nebezpečně přiblížilo k vyhynutí kvůli křížení s jinými plemeny.
Naštěstí jeden sportovec z Helsinek objevil několik čistých exemplářů a byl tak ohromen plemenem, že se věnoval výběru exemplářů, které nebyly smíchány, aby se je pokusil získat zpět. Téměř všichni finští špici, kteří existují, pocházejí z této snahy před 100 lety zabránit vymizení plemene.
Psi z arktické oblasti jsou tím nejbližším, co najdeme k vlkům minulosti, kteří se v určitém okamžiku rozhodli, že lidé jsou přijatelnou společností.
Pokud chcete vidět, jak moc je váš pes vlkem, Test DNA pro psy od Koko Genetics se můžete podívat na jejich plemena.
Můžeme mít další myšlenku. Jak se změny v plemenech psů staly nepostradatelným nástrojem v lidské evoluci.
Dokázali by naši příbuzní kolonizovat toto nehostinné prostředí bez psů po jejich boku? Pravděpodobně ne.
Člověk bez psa po boku by byl zaostalejším druhem a především nešťastnějším.
