Psí plemeno je skupina psů pocházejících ze společných předků, kteří byli cíleně šlechtěni. Mají velmi podobné chování i vzhled a sdílejí uzavřený genofond.
Určit plemeno psa patří k věcem, které vypadají jednoduše, ale tak snadné nejsou.
Ani existence více než 450 psích plemen tomu příliš nepomáhá. Některá jsou si tak podobná, že byste si nemysleli jen to, že jde o stejné plemeno — rovnou byste věřili, že jsou ti dva psi sourozenci.
Nejdřív bychom si měli ujasnit: co vlastně psí plemeno je?
Za psí plemeno můžeme považovat skupinu psů pocházejících ze společných předků, kteří byli cíleně šlechtěni. Mají velmi podobné chování i vzhled, protože je lidé křížili pro konkrétní účely.
Přidáme-li do definice genetiku, je psí plemeno skupinou psů s uzavřeným a sdíleným genofondem, tedy souborem všech alel, které se u nich mohou vyskytovat.
Znovu: zní to jednoduše, ale není.
Jak rozlišovat psy: standardy plemen
Právě proto existují standardy plemen. Jde o podrobný popis tělesného vzhledu plemene, někdy i jeho povahy. Standard plemene slouží jako objektivní měřítko toho, jakou stavbu těla musí zvíře mít, aby mohlo být zařazeno k určitému plemeni.
Je to velmi důkladný a přesný popis, který umožňuje rozlišovat i velice podobná plemena. Uvádí dokonce, jaké barvy srsti plemeno mít může a jaké ne. Zohledňuje také pohlaví, protože psi jsou v průměru o 20 % větší než feny.
Tady je třeba doplnit malou poznámku. Mezinárodní kynologická federace (FCI) je světová kynologická organizace. Chcete-li to říct vznešeně, jde o největší organizaci věnovanou psům, jakou lidé vytvořili.
Tvoří ji 97 členů, jeden za každou zúčastněnou zemi.
FCI totiž kdysi rozhodla, že psí plemena „patří“ jednotlivým zemím. Například španělský vodní pes, plemeno vzniklé ve Španělsku, tedy přísluší této zemi. Portugalský vodní pes naproti tomu přísluší Portugalsku.
Aby nevznikl chaos — protože univerzálním pravidlem je, že dva lidé se vždycky začnou přít — nemůže standardy plemen vytvářet kdokoli.
Každý z těchto členů či států vypracovává standardy SVÝCH psích plemen. Španělsko se stará o standard španělského vodního psa, Portugalsko o standard portugalského. Tato práce probíhá ve spolupráci s FCI, která standard překládá a zveřejňuje. Standardy plemen se pak stávají závazným vodítkem pro chov daného plemene i pro soutěže pořádané kteroukoli členskou zemí FCI.
Standardy navíc nejsou vytesané do kamene. Pravidelně se aktualizují, aby odpovídaly změnám plemen, která popisují.
V době psaní tohoto článku FCI oficiálně uznává 356 plemen. Ta jsou rozdělena do 10 skupin podle hlavního využití zvířete.
Zajímavost: čtvrtou skupinu tvoří jezevčíci, známí také jako dachshund či teckel. Doslova jde o skupinu složenou z jediného plemene, byť dále rozděleného podle velikosti a typu srsti.
Druhá zajímavost: více než 40 % plemen uznávaných FCI pochází z Velké Británie, Francie nebo Německa. Právě tyto tři země vyšlechtily nejvíce plemen.
Třetí zajímavost: australský dingo vědcům pořádně zamotává hlavu. Nevědí, zda ho považovat za psí plemeno, poddruh vlka, nebo samostatný druh. Tak složité mohou klasifikace být. Osobní poznámka: jsou nádherní.
„Počkat,“ ozve se možná někdo, kdo má rád čísla. „Jak může FCI uznávat 356 plemen, když jste na začátku říkali, že psích plemen existuje přes 450?“
Existence plemene a jeho oficiální uznání FCI jsou dvě různé věci. I když plemeno uznávají národní organizace, FCI ho mohla odmítnout nebo může být dosud posuzováno.
Příkladem je španělský alano. Jde o velkého psa, o němž existují písemné záznamy na Pyrenejském poloostrově již ze 14. a 15. století. Španělská královská kynologická společnost plemeno uznává od roku 2004, FCI však nikoli.
Jak mohu zjistit, jakého plemene je můj pes?
Jakmile je plemeno vymezeno svým standardem, lze ho rozpoznávat podle tělesných znaků a chování.
Protože zvířata stejného plemene sdílejí společné předky, lze je rozlišovat také podle určitých genetických variant, které mají společné. K tomu je však potřeba prozkoumat dostatek jedinců. Právě proto některá plemena zatím geneticky rozlišit nelze: jejich populace je příliš malá na nalezení a analýzu dostatečného počtu markerů, které by je odlišily od blízce příbuzných plemen.
V roce 2004 proběhla studie 414 čistokrevných psů 85 různých plemen. Analyzovala několik mikrosatelitů, tedy krátkých úseků DNA, které se opakují na konkrétních místech genomu. Ukázalo se, že zvířata byla natolik odlišná, že 99 % z nich bylo možné správně přiřadit k jejich plemenům.
To bylo v roce 2004 a pouze s využitím mikrosatelitů.
Studie navíc identifikovala takzvaná „ancient breeds“, tedy „starobylá plemena“. Jde o plemena, původně devět a později doplněná o další, která se od ostatních psích plemen oddělila před mnoha lety. Proto se nejvíce podobají vlkům a prvním domestikovaným psům.
Tato starobylá plemena lze zařazovat odděleně od takzvaných moderních plemen, která většinou vznikla během posledních 200 let.
V současnosti tedy existují tři hlavní způsoby, jak zjistit plemeno vašeho psa. Pokud ovšem nemáte čistokrevného psa s průkazem původu. Pak to víte, protože máte velmi drahý papír, který vám to potvrzuje.
- Obrátit se na odborníky. Znalec by mohl určit plemeno zvířete podle jeho tělesných znaků.
- Některé aplikace tvrdí, že dokážou určit plemeno mazlíčka z fotografií a videí. Z fotek, které dělám já, by ho nedokázaly odlišit ani od kočky.
- Třetí možností, kterou nabízíme my, jsou genetické testy pro psy rozlišující plemena podle variant v DNA. Pro křížence jde o nejpřesnější možnost. Bez urážky vůči těm předchozím je to jediná metoda, která vám může dát konkrétní procenta. A pokud nám nevěříte, můžete se přesvědčit zde.
